#AdekSKatlouVJaponsku, 10.díl

Avokádo k snídani, procházka Kyotem, oběd v Ponto-chō, noční Osaka z Umeda sky building a barevná čtvrť Dotonbori

9.4.2017

Ráno se jako vždycky jdeme osprchovat a pak místo 7 eleven mířím do kuchyňky a připravuju snídani. Nic světobornýho to neni. Dělám takový zrychlený guacamole (avokádo, citrón, sůl, rajčata), ale už když to připravuju, nemůžu se toho dočkat. Po delší době něco zdravějšího a navíc s avokádem. Opejkám k tomu tousty, krájim rajčata se salátkem a jsem nejvíc happy. Adam snad ještě víc, než já. Uplně si mlaská a říká, jak mu to chybělo. Během snídaně nahráváme fotky na Dropbox a pak vyrážíme směr Kyoto. Na dnešek nemáme uplně přesnej plán, protože jsme ty důležitý věci viděli, tak se budem asi jen tak procházet. Kyoto je krásný a má nejvíc roztomilý uličky. Taky maj hezkou náplavku s malejma domečkama a sakurama. Sakury jsou fakt uplně všude. Nejvíc si je lidi fotí nad mostama uprostřed uliček. S tou vodou je to fakt krásný. Máme hlad, tak jdeme směrem ke čtvrti Ponto-chō. Ta je vyhlášená skvělym jídlem. Je to několik mini uliček, mezi kterejma procházíme a vybíráme, na co máme chuť. Nakonec vyhrává Shabu-shabu restaurace, kde dělaj i místní tradiční Yudofu (vařený tofu ve vývaru, který se pak namáčí do sojovky). To tofu chci fakt ochutnat, tuhle úpravu dělaj hlavně v Kyotu. Obsluha nás usazuje do horní části a poprvý sedíme u japonskýho stolu. Na zemi na polštářkách hezky pěkně u nízkýho stolu. Adam tam ty nohy absolutně nemůže poskládat a neni z toho nijak extra nadšenej, ale já jsem! Je to skvělý, takový autentický.

Objednáváme Shabu-shabu a k tomu Yudofu jako předkrm. Taky zkoušíme poprvý saké a k tomu jedno velký pivo Kirin. O shabu-shabu jsem vám už psala. Dostane plotýnku doprostřed stolu, na ni vývar, k tomu na talířky maso a zeleninu a postupně si to ve vývaru vaříte. K tomu máte jednu sojovou omáčku a druhou nejlepší sezamovou na světě. Škoda, že je shabu-shabu dražší. Nejradši bych to jedla každej den. Všechno dostáváme na stůl během dvou minut a začínáme hodovat. Tofu je úžasně jemný a v kombinaci se sojovkou mi chutná moc. Dokonce chutná i Adamovi a ten tofu vyloženě nemá rád. Hlavní jídlo naprosto super a k tomu popíjíme. Saké mi chutí připomíná něco mezi slivovicí a švestkovym vínem, co dostanete po každym jídle u placení v čínský restauraci. Dostali jsme ho asi tři deci, k tomu velký pivo a odcházíme celkem veselí. Začíná zapadat sluníčko, tak vyrážíme zpátky do Osaky, kam chceme jít na Umeda sky building. Mimochodem všechny spoje hledáme přes aplikaci HYPERDIA.

Na Umeda Sky Building se dá vyjet až nahoru na střechu, kde je výhled na celý město. Sice to nestíháme na přelomu dne a noci, ale určitě to bude stát za to i tak. Jedeme výtahem asi do třicátýho patra, projíždíme na eskalátorech spojovacim tunelem (nic pro ty, co se bojí vejšek), kupujeme lístky a pěšky po schodech jdeme ještě jedno patro nahoru. Tam je první vyhlídkový patro ze dvou stran a je to prostě wow. Osaka je takový hodně business město plný vysokejch budov. A ty když se večer rozsvítí, je to neuvěřitelný. Pak se jde ještě o patro vejš ven a tam se dá jít uplně dokola. Dost tam fouká, ale je to nádherný. Do toho jsou tam UV světla a taková vesmírná podlaha, což tomu dodává ještě trošku hezčí efekt. Děláme pár fotek, kocháme se a pak jdeme zas dolů. Nahoře je fakt kosa. Kupujeme magnet a jedeme směr centrum. To jsem taky určitě ještě nepsala, že sbíráme s Adamem už docela dlouho magnety z různejch měst. Nemáme je skoro kam dávat doma, ale je to hezkej zvyk. Taková naše tradice. Sice jsme už uplně zmrzlý a unavený, ale jsme tu poslední den a chceme ještě večer vidět známou Dotonbori čvrť. Jsou tam všude reklamy a je to takový hodně barevný. Jsme tam za chviličku a je to hned u metra. Připomíná mi to trochu Times square v New Yorku (i když sem tam nikdy nebyla) a Benátky dohromady. Voda, mosty a hodně barev. Fotí se tu asi milion lidí včetně nás a my pak jedeme už do hostelu. Tam padáme únavou do postele, rezervujeme hotel v Hiroshimě a jdeme spát.

DNEŠNÍ ÚTRATA: 12.575¥