#AdekSKatlouNaTripu, 16.díl
Projížďka městem, Crazy House, skleníky a burger místo street foodu
17.3.2015
Konečně jsme se po dlouhý době vyspali. Vstáváme v devět a vyrážíme někam pro snídani. Zastavujeme v pekárně, kde maj velkej výběr všech možnejch dortíků, croissantů a pečiva. Nabíráme pár kousků a jedeme někam ještě pro vodu a kafe. Pro vodu se zastavujeme v jednom zapadlym krámku, kde maj klasicky všechno. Něco jako minimarket v Praze. Snažím se rozkošný stařenky za pultem zeptat, kde seženu tady někde v okolí Ca Phe Sua Da a ona jde dozadu a začne mi ho připravovat. To jsem fakt nečekala, že to pochopí takhle a uvaří mi ho. Každopádně po deseti minutách mi podává dva kelímky s kafem i brčkem asi za 10.000 VND. Asi desetkrát jí poděkuju a ona mi celá šťastná mává a taky děkuje. Adam moc nechápe, když táhnu i ty kelímky s kafem, ale je rád, že už to nemusíme řešit. Sedáme na motorku a jedeme se nasnídat k jezeru.
U vody jsme si rozložili bundy místo deky a udělali jsme si takovej malej piknik. Sice tam byli asi za minutu všude mravenci, ale nějak jsme se to snažili nevnímat. Pečivo nám přišlo skoro všechno suchý a chutnalo to všechno stejně. Adamovi taky dost hoří pusa, protože jsem mu u babči koupila kromě vody a kafe ještě jejich místní beef jerky. A evidentně to trochu přehnali s chilli. Za to kafe bylo naprosto výborný! Po snídani jdeme mrknout na pár zajímavostí ve městě. První je velkej zlatej Budha. Cestou k němu bereme ještě benzín a necháváme umejt motorku. Přece jenom ji zejtra budeme vracet a od těch prérií, kterejma jsme celou dobu projížděli, je celkem upatlaná. Mytí stojí 30.000 VND. Myčka je kousíček od velkýho Budhy, takže jsme tam pak za minutku. Budha je fakt obří. Chvíli se kocháme, děláme pár fotek a pak se jedeme podívat mezi skleníky. Místní tady hodně pěstujou ovoce, zeleninu a hlavně kytky. Da Lat je celkově takový dost evropský město. Vůbec mi to tady nepřipomíná Vietnam. Všude jsou francouzský obří vily, skleníky a prostě to tady nemá žádnej vietnamskej nádech jako v ostatních městech. Je to vlastně takovej dost zvláštní úkaz tady ve Vietnamu. Chvíli projíždíme skleníkama a kocháme se výhledama. Skleníků je tady fakt neskutečný množství a občas do nějakýho i nakouknem. Pak dostáváme hlad a jedeme zase směr centrum. Cestou náhodně zastavujeme ještě u nějaký přehrady, kde je takovej barevnej domek s mostem. Vypadá to trochu jako maják, ale není. Tak se tam fotíme a pokračujeme v cestě.
Dáváme na doporučení Čecha ve Vietnamu (ten si blog už bohužel smazal) a zastavujeme v kavárně Bicycle.up. Je to tady takový dobře hipsterský. Maj ručně psanej lístek a každej stůl jinej. Dáváme si dvě smoothie, Ca Phe Sua Da, moc dobrý Chicken Curry s bagetkou a kupujeme tady dárek pro rodiče Adama. Zrníčka pravýho vietnamskýho kafe. Po jídle na nás padá šílená únava, tak se domlouváme, že si půjdeme na chvíli lehnout na pokoj. Tam dáváme skype s rodičema a já dopisuju deník. Pak se vydáváme do Crazy Housu. Původně jsme tam nechtěli, ale nakonec nás to přece jenom zláká a jsme rádi, protože nás ten barák dost baví. Všude malý divný schody, kytky a bláznivý tvary a barvy budov. Stavěla to nějaká architektka, co studovala v Moskvě a pak v Hanoji. Inspiraci dost určitě brala i od Gaudího, protože v něčem mi to připomíná Barcelonu. Začíná zapadat sluníčko, prohlídku máme za sebou a vyrážíme na noční trhy.
Motorku parkujeme přímo nad trhem za lidovou cenu 3.000 VND (3 Kč). Na trzích je převážně oblečení. Jsou to vlastně takový second handy na ulici, kde se prodává všechno za směšný ceny. Samozřejmě taky nechybí stánky s ovocem a zeleninou. Cestou ochutnáváme místní bonbony a já samozřejmě avokádo. To bylo ale ještě celkem nezralý. Pak kupujeme nějakou placku, kterou paní dělá na ulici a Adam ji ochutnává jako první. Podle jeho výrazu soudím, že to je nic moc. Nechutná nám to, protože jsou v tom evidentně rozemletý mořský plody. Pak zastavujeme u stánku, kde jsme si včera dávali to šílený „,maso“ a dáváme tomu ještě jednu šanci. Tentokrát bereme mletý maso balený v betelovym listě, křepelčí vajíčka a Adam zkouší nějaký celý ptáče. Asi nějaký holoubě nebo něco takovýho. To já jíst odmítám. Paní nám všechno zase přihřívá na grilu a my si to jdeme sníst na nejbližší schody. Vajíčka jsou dobrý, mletý maso taky, ale to ptáče je takový dost žvejkací a vlastně na sobě nemá ani moc masa. Klasicky máme ještě hlad. Když spojím dnešek a včerejšek, tak z toho jídla moc nadšená nejsem. Proto mi v tu chvíli nepřijde absolutně blbý si koupit v místním mekáči Lotteria jeden burger. Já vím, je to barbarství si dát v Da Latu něco takovýho, ale po třech tejdnech má člověk občas chuť zas na něco trošku jinýho. Pak se vydáváme už směr hotel a jdeme spát. Jsme každej den naprosto vyřízený. Tentokrát nařizujeme budík na 6:00. Musíme bejt totiž do 12:00 zpátky v Nha Trang kvůli vrácení motorky, tak ať to všechno stihneme.
K.
