#AdekSKatlouNaTripu, 1.díl
27.2.2015, Jak se to všechno semlelo…
Máme oba dva s Adamem od května po škole a já se pořád plácám po nějakejch brigádách. Zkoušela jsem několik pohovorů na hlavní pracovní úvazek, ale řeknu vám, že je to teda katastrofa. Mám titul, mám chuť pracovat, ale nemám dva roky praxe v oboru. Takže na práci v oboru můžu vlastně zapomenout. Nezbejvá teda než hledat místo v práci mimo obor. Tam si mě aspoň zavolaj na pohovor, ale když si poslechnu jejich podmínky a vidím to pracovní prostředí, rovnou utíkám pryč. Kdo by chtěl deset hodin denně roznášet kafe kravaťákům v minisukni za dvanáct tisíc čistýho, že jo. Na to sem fakt těch pět let vejšku nestudovala. Tohle zoufalství z nabídek práce mě nutí přemejšlet, co teda dál. Jako nejlepší varianta mi přijde vypadnout a vůbec tady nebejt. Zjišťujeme různý možnosti dlouhodobý práce v zahraničí, ale vzhledem k práci, kterou tady má Adam, nakonec volíme variantu jenom cestovat.
Chceme do Ameriky, ale ta je šíleně drahá. Cestovat bysme tam finančně vydrželi maximálně tři tejdny. A já chci odsud vypadnout rozhodně na dýl. Navíc Amerika je dost podobnej a komerční svět jako u nás, kde jíte celou dobu burgery a koukáte na ostatní jak se tím taky cpou. Na velký cestování je to nuda. Po pár dnech přemejšlení se u misky Pho shodujeme jednoznačně na Vientamu. Nechápu, že nás to nenapadlo hned! Asijský jídlo milujeme, hlavně to vietnamský, takže kam jinam. Večer otevíráme mapu JV Asie a sepisujeme, co bysme tam všechno chtěli vidět. Je to dlouhej seznam. A taky trošku nereálnej. Spočítala jsem ceny jenom za letenky a vyšel mi rozpočet na celou cestu. Takže škrtáme, googlíme, počítáme a nakonec z toho vychází krásnejch šešt zemí. Vietnam, Kambodža, Thajsko, Malajsie, Singapur, Bali.
Tak a teď to nejdůležitější – mít na to peníze. Něco máme našetřeno, ale ještě nám dost peněz chybí, takže je potřeba máknout. Adam to má celkem jasný. V září končí Monster sezóna, pak jede na víno do Francie a pak bude jako každej rok prodávat na Míráku na stánku. Jenže co já, když v normální práci si sotva vydělám na nájem. Po pár dalších pohovorech definitivně rezignuju na stálejší práci a zjišťuju, že nejlepší variantou, jak si po škole vydělat co nejvíc peněz, jsou jednorázový brigády. A tak se plácám po asistentkách, hosteskách, griluju klobásy na road show po ČR, nalejvám jégry, sbírám společně s Adamem víno ve Francii, registruju lidi na pokeru… Neni to určitě nic, co sem si po škole představovala, ale co už…
Začíná lov na letenky. Teprve až budeme mít letenku, bude to oficiální. Je nám celkem jedno, jakej den to bude, ale s ohledem na počasí ve všech zemích, který budem projíždět, jsme zvolili jako nejlepší termín k odletu únor. Potřebujeme jednosměrnou letenku do Hanoje, nechceme letět s Aeroflotem a nechceme letět 40 hodin. Používáme k vyhledávání serverwww.skyscanner.cz, který prochází nabídky všech leteckých společností. Je to přehledný, jednoduchý a můžete si tam nastavit jakýkoliv požadavky do filtru. Je říjen, letenky do Hanoje jsou nejlevnější za posledních pár dní a tak je kupujeme na 27.2.2015. A je to oficiální. Na konci února odlítáme na naši vysněnou cestu a já chci, aby to bylo už teď. Jednosměrná letenka s Vietnam Airlines nás stála pro dva lidi i s pojištěním storna letenek 23.804 Kč. Levnější je samozřejmě kupovat zpáteční letenku. Tu zpáteční do Hanoje pak seženete klidně kolem 16.000 Kč. Nebo ještě levněji když poletíte s Aeroflotem. Jenže my ani jedno nechtěli. Za jednosměrnou letenku z Prahy do Hanoje každopádně počítejte v průměru kolem 11.000 Kč (dokonce jsem teď viděla za tuhle cenu i letenku s Qatar Airlines..kdyby tam byly před tím, tak je beru hned).
Máme letenky jenom na cestu tam s tím, že zpáteční budeme kupovat až během cesty. Teď je potřeba se na cestu hlavně nějak připravit. V první řadě jsem objednala průvodce Lonely Planet do všech zemí, kam jedeme. Vím, je to komerční průvodce a rozhodně nedoporučuju si podle něj vybírat ubytování, restaurace a kolikrát ani ty trasy. Ale věřte tomu nebo ne, v některejch věcech je to na cestách k nezaplacení. Navíc na přípravy je to taky ideální. Máte tam mapy, možnosti dopravy, atd. Dohromady platím asi 2.500 Kč. Nejvíc času zabere, než dáme dohromady samotnou cestu. Vzhledem k tomu, že budeme cestovat dost low budget (nízkonákladově), je potřeba zjistit už doma ty nejlevnější varianty přesunů. Pak taky průměrnou cenu jídla a ubytování. Něco už máme hotový z těch předešlejch příprav, ale stejně to zabírá dost času. Nakonec děláme nějakej přibližnej časovej harmonogram. Ve výsledku ale nemáme vlastně naplánovanýho nic. Nevíme, kde budeme spát, nevíme, co tam chceme vidět. To budeme všechno klasicky řešit na místě. Říkám klasicky, protože my s Adamem takhle bez větších příprav cestujem vždycky.
Je začátek února a my jsme pro naši cestu neudělali od koupení letenky a průvodců vůbec nic. Já si teda ještě vyřídila novej pas za 600 Kč, protože musí bejt všude platnej půl roku po vstupu do země. Což ten můj samozřejmě nebyl. Je teda potřeba trošku hejbnout zadkem. Minimálně kvůli tomu, že potřebujeme nějaký očkování, vízum a pojištění. To všechno musíme stihnout před odjezdem. Začínáme u očkování. Po chvíli googlení jsem zjistila, že je vhodný mít očkování na tetanus, břišní tyfus a žloutenku typu A a B. Pak ještě doporučujou pár dalších jako třeba vzteklinu a nevim co ještě. My se rozhodli pro ty “povinný”. Dávám to do uvozovek, protože ono povinný neni nic. Nikdo vám tam nezakáže jet bez toho. Ale přece jenom, jistota je jistota. Žloutenku typu B a tetanus jsme s Adamem už měli, takže zbejval břišní tyfus a žloutenka typu A. Břišní tyfus stojí 750 Kč a žloutenka 1350 Kč. Dohromady nás očkování stojí 4.200 Kč. Doporučuju si vzít po očkování den volno. Adam má v noci po očkování čtyřicítky horečky a je mu nejhůř. Na druhej den už je všecko ok. Očkování by teda bylo. Další věc je vízum. Bez toho se tam nedostanete. Do Vietnamu potřebujete zvací dopis, na základě kterýho vám tam daj vízum. Dopis zařizuju přesně podle návodu na stránkách www.cechvevietnamu.cz. Je to nejlevnější způsob, jak ten zvací dopis získat. Za jeden chtěj asi 200 Kč a do dvou dnů ho máte na mailu. Zbytek se řeší a platí po příletu přímo na letišti. Zařizuju vízum zatím jenom pro sebe, protože nemám Adamovo číslo pasu. Adam si nechal totiž před tejdnem ostříhat dlouhý vlasy a zjistili jsme, že si kvůli tomu musí nechat předělat pas. Je to výrazná změna vzhledu a mohli by mu na letišti dělat problémy.Když už tam jde, vyřizuje kvůli řízení motorky i mezinárodní řidičák. Dohromady dalších 700 Kč do výdajů.
Dolar jde šíleně nahoru a já posledních pár dní kontroluju ceny letenek z Bali. Fůrt to roste a já mám strach, že když to budem kupovat až tam, zaplatíme za to šílený prachy. Vzhledem k tomu, že Adam musí nastoupit 8.5. do práce, kupuju zpáteční letenky na 3.5.. Poletíme s Qatar Airlines a pak s British Airways. Máme tam dva přestupy a první budem přestupovat na to největší letadlo světa. Na airbus A380-800. Kvůli tomuhle letadlu tam budem čekat 8 hodin. Kdyby Adamovi totiž stačil obyčejnej boeing 777, přestup by trval jenom 2 hodiny. Každopádně za letenky z Bali platím 37.317 Kč. Je to děsně drahý, ale bylo to v tu chvíli to nejlevnější. Jinak zpáteční letenka se dá na Bali normálně sehnat i za 15.000 Kč, když máte štěstí a neletíte jenom jedním směrem.
Poslední věc, bez který se na takový cestě neobejdeme, je cestovní pojištění. Začínám teda googlit, kolik taková sranda stojí. A jako nestačím se divit. Absolutně s takovejma částkama nepočítáme a nevíme, co máme dělat. Kalkulace pojištění pro dva lidi nejdou absolutně pod 10.000 Kč. Já si do rozpočtu napsala, že to bude maximálně pět tisíc. Jenže je to 68 dní mimo Evropu, má to zahrnovat i extrémní sporty atd. Nezbejvá než dojít do Český spořitelny a zeptat se na podmínky tam. Stejně tam potřebuju vyřídit druhou kartu a nastavení výběrů z bankomatu. Objednávám se online do banky, abych nečekala frontu, a jdu hned na řadu. Trávím tam asi dvě hodiny, ale poprvé ze spořky odcházím spokojená. Za 80 Kč měsíčně jsem zařídila pojištění pro mě i Adama s absolutně super podmínkama, výběry z bankomatu po celym světě za 30 Kč a druhou kartu mi pošlou do tejdne. Tu kartu navíc si nechávám dělat pro případ ztráty tý první. Každou dáme na jiný místo a budem mít jistotu, že nebudem uplně nahraný. To by bylo.
Zbejvá asi tejden do odletu a my musíme zařídit milion drobností. První drobnost je ta nejvíc nepříjemná. Zaplatit asi tři nájmy dopředu, abysme měli i po příjezdu kde bydlet. To je prostě strašně peněz najednou, ale počítali jsme s tim. Zaplaceno. Pak potřebujem dost určitě krosny. Adam ji má u rodičů, ale já žádnou nemam. Dávám si status na Facebook a zachránce Baruš mi půjčuje obratem krosnu. V životě jsem s krosnou nikam nejela, to bude fakt zajímavý. Ani nevim, jak se do toho sbalit. Krosny máme, ale obaly na krosny ne. Netušim, kde se taková věc kupuje. Tipuju sport. Obcházím pár sportů a ve třetím kupuju dva obaly dohromady za 500 Kč. Cestou se stavuju v lékárně a drogerii a nakupuju základní výbavu. Dávám za to 2.000 Kč. Adam mezitím kupuje externí disk s velkou pamětí za 1.800 Kč, abysme měli kam přehrávat fotky a on-line úložiště s velkou pamětí na stránkách www.dropbox.com za 10 euro měsíčně. Ono totiž 68 dní se vám do počítače prostě nevejde a nechceme riskovat, že bysme o fotky přišli. Proto ta dvojitá záloha. Poslední, co na doporučení sháníme, jsou body belty. Jsou to takový malý placatý ledvinky na zip, který dáte pod tričko a nosíte tam to nejdůležitější. Peníze, pas a karty. Fůrt si sama sebe nedokážu představit s tou krosnou na zádech a s body beltem na břiše… Každopádně jeden si půjčujeme (díky Honziku) a jeden kupujeme společně se zámečkem na batoh (kvůli zlodějům a opicím) celkem za 300 Kč. Pak mi bratranec Honza půjčuje ještě adaptéry na všechny zásuvky (taky děkujeme). A úplně na závěr věc, bez který se tam fakt neobejdete a to je externí nabíječka. Tu jsme dostali dárkem, ale jinak ta, co nabije aspoň třikrát telefon, stojí tak kolem 800 Kč.
Je den před odletem a my balíme. V Ikea jsme s Adamem den před balením ještě koupili cestovní taštičky, kam si můžete roztřídit trička, spodní prádlo, plavky a tak. Nejvíc šikovná věc do krosny a doporučuju všema deseti. Balení 4 ks stálo asi 150 Kč a je to k nezaplacení. Adam si zvládá zabalit hned na poprvé a má tam ještě tunu místa. Já to dělám asi čtyřikrát a pokaždý vyndavam nějaký hadry. Prostě se to tam nevejde a to se hodně snažím. Balení mi zabírá sto hodin a jsem rozčílená, že si nemůžu vzít všechno. Nakonec dávám stejně ještě kosmetiku k Adamovi. Ten se samozřejmě vzteká, proč toho beru tolik. No komedie, ale já si na svoje šminky a šaty nenechám šáhnout, to dá rozum. Po oblečení a kosmetice balíme elektroniku. Bereme s sebou malej notebook na přehrávání fotek, externí disk, externí nabíječku, foťák, GoPro (to jsem koupila jenom kvůli dovolené a stálo 12.000 Kč i s tou tyčí- typ GoPro Hero 4 Silver) a malej reprák. Ke všemu samozřejmě nabíječky. Pak děláme kopie pasů, tiskneme letenky, zvací dopisy do Vietnamu, všechno doma odpojujem a vyražíme k našim. Vezou nás totiž na letiště. U našich berem fólii na krosny (hezky pěkně na socky, abysme ušetřili za balení na letišti) a frčíme. Naši nám dělaj první fotku na letišti, pomáhaj nám balit krosny (trapas s tou fólií tam) a pak už přichází loučení. Což je zvláštní, protože jsme nikdy na tak dlouho nikam nejeli. Máma s tátou maj slzy v očích a já se radši otáčím, abych taky nezačala brečet. No a právě začíná naše 68 denní dobrodružství…
Náklady před odletem: 92.000 Kč (v týhle částce není nájem)
K.
