Můj první trimestr:

Nervozita a první vyšetření

Dvě čárky na těhotenskym testu. Tím to většinou všechno začíná. Teda alespoň to plánovaný těhotenství. Na tu chvíli, kdy je tam uvidím, jsem se neskutečně dlouho těšila a najednou tam byly. Dojetí, radost a úleva, že nám to vyšlo. Byl zrovna Valentýn a já okamžitě zvedla telefon, abych zavolala na gynekologii. Byla jsem připravená tam naběhnout klidně ještě ten den nebo hned den druhej, abych to měla nějak potvrzený. O to větší šok pro mě byl hovor se sestřičkou, která mě celkem rychle vyvedla z omylu.

Zeptala se mě na poslední menstruaci a podle toho spočítala, že jsem úplně na začátku, tedy přibližně ve druhém nebo třetím týdnu těhotenství. Vysvětlila mi, že první kontrola, na který paní doktorka může vůbec něco vidět, probíhá nejdřív v týdnu osmém. Někdy to jde prej vidět dřív, ale praxe je prostě taková. Dostala jsem teda termín na začátku osmého týdne. Bylo mi řečeno ať beru kyselinu listovou a ať na sebe dávám pozor. První trimestr je prej strašně rizikovej. No…A takhle nějak mě ta radost najednou rychle přešla. Potvrzený to budu mít bůh ví kdy a ještě navíc hned stres ohledně toho prvního trimestru. Bezva.

Dny mi utíkaly hrozně pomalu, ale nějak jsem to do první kontroly vydržet musela. Celou dobu jsem se na to hrozně těšila, ale jak se to blížilo, začínala jsem bejt spíš nervózní. Adam šel na prohlídku se mnou, ale čekal za dveřma, protože jsem moc nevěděla, co se bude dít. Sestřička se mnou prošla pár věcí a hned mě poslala za paní doktorkou. Ta si mě posadila na židli a půl hodiny jsme si povídaly o celkovém zdravotním stavu mě i celý mojí rodiny. Pak mě vyzvala, ať si sundám oblečení a že se půjdeme podívat, jestli je to teda správně umístěný a prosperující těhotenství nebo ne. V tu chvíli mě úplně polil studenej pot. Nejdřív jsem chtěla, aby zavolala i Adama, ale když to řekla, nějak jsem se zasekla.

První ultrazvuk neprobíhá přes břicho, ale spodkem, což byl další důvod, proč Adama nezvat dovnitř. Přišlo mi to trošku divný. Každopádně po chvilce jsem viděla před sebou na obrazovce malou skvrnu, který bušilo srdíčko. Dojalo mě to a strašně se mi v tu chvíli ulevilo. Dostala jsem hned fotku, na který fazole vypadá jako mořskej koník a pak jsme si s paní doktorkou ještě chvíli povídaly. Řekla mi, že riziko potratu v prvním trimestru je 50 % a že mám bejt na sebe opatrná. Ať co nejvíc odpočívám. Na jednu stranu jsem si říkala, jak je šílený, že tohle vůbec těm ženskejm říkaj. Na stranu druhou je to vlastně dobře. Musíte na to bejt připravený a vědět, že stát se může cokoliv. Radovat se ale naplno prostě v tuhle chvíli nejde.

Jak jsem se cítila?

První měsíc jsem se cejtila fakt dobře. S vědomím, že jsem těhotná, jsem si objednala tunu ovoce, zeleniny a všeho zdravýho, abych miminku dávala jenom to nejlepší. Někdo si možná pamatuje, jak jsem si po návratu z Thajska dělala každý ráno zelený smoothie nebo šťávy, jedla jenom saláty, luštěniny a hlavně co nejvíc věcí v BIO kvalitě. Taky jsem začala mít neuvěřitelnou chuť na maso. Poslední měsíce jsem ho jedla fakt málo a moje tělo z ničeho nic zavelelo, že ho potřebuje. Pamatuju si, jak jsem si objednala obří burger a snědla ho asi za pět minut. Adam nechápal. Zároveň jsem měla strašně moc energie po dovolený, tak jsem se hned vrhla do práce a během tří dnů jsem stihla udělat asi 4 nový recepty na blog. Do toho jsem začala připravovat plán na vaření do kuchařky. Měla jsem ze sebe fakt radost a dobrej pocit. Konečně zase ten elán a radost z práce, co jsem poslední dobou marně hledala. Takhle to trvalo bohužel ale jenom 14 dní, protože pak přišel zlom.

Ráno jsem se probudila a šla si opět udělat smoothie. Tentokrát jsem dávala mix kadeřávku, špenátu, spirulinu a šťávu z mrkve a citrónu. Po prvním loku se mi okamžitě navalilo. Vůbec jsem nechápala, co se děje. Měla jsem podezření, že jsem přehlídla třeba nějaký zkažený listy špenátu nebo tak něco. Pak jsem šla do lednice a uviděla tam kimchi, na který jsem pár dní zpátky udělala recept (ten nevím, jestli někdy spatří světlo světa – nemohla jsem ho pak totiž vůbec už ochutnat a musím ho udělat tím pádem znovu:D). Společně s tou další kombinací pachů z lednice se mi opět navalilo a já pochopila, že asi bude zle. Tímhle mi začaly necelý tři měsíce pekla.

Vím, že spousta ženskejch má ještě horší průběh prvního trimestru a nebo celkově celýho těhotenství (jsou na kapačkách v nemocnici atd), ale pro mě bylo peklo tohle. Nejenom, že jsem nemohla cejtit vlastně skoro žádný jídlo, já ho nemohla vlastně ani vidět. K tomu všemu jsem začala pociťovat naprosto extrémní únavu, takže jsem byla celkově nepoužitelná. Můj jídelníček se skládal ze suchejch piškotů, rohlíků s máslem, občas se šunkou nebo medem, toustů, vody a čaje. Jednou za čas jsem si něco objednala (hlavně Pho nebo nějakou pizzu a bagetu), ale většinou mě chuť na to celkem rychle po doručení přešla. Celý dny jsem ležela, zvracela a nebo rozdejchávala nevolnosti. Ukrutně mě bolela hlava, měla jsem non-stop zvýšenou teplotu, pálila mě žáha, zvětšily se mi prsa o dvě čísla (šílená bolest) a aby toho nebylo málo, dostala jsem zánět průdušek.

Ono by to všechno třeba nebylo tak hrozný, kdyby člověk nebyl těhotnej a mohl si ulevit nějakým práškem. Jenže v těhotenství se nesmí vlastně skoro nic, kromě paralenu, kterej mi na bolest hlavy ani na průdušky opravdu nepomáhá. Já obecně beru prášky jenom v krajní nouzi, ale tohle pro mě krajní nouze už opravdu byla. Navíc v těhotenství si prostě na hrdinu hrát nechceš.

Šla jsem k obvodní doktorce a doufala, že mě z toho nějak vysvobodí. Udělala mi nějaký testy a řekla, že to díky bohu není na antibiotika. Že je v těhotenství opravdu dost nerada předepisuje. Doporučila mi dělat často Priessnitzův obklad, pít čaje a v případě teploty nad 38 si vzít paralen. Byla jsem ráda, že jsem nedostala antibiotika, ale na druhou stranu jsem byla nešťastná, že mi bude pořád takhle blbě. Koupila jsem si ještě jitrocelovej sirup a doufala, že to bude co nejdřív za mnou. No když to zkrátím. Asi dva měsíce v kuse to u nás vypadalo asi tak, že jsem skoro celý dny spala, vyměňovala zábaly na krk, zvracela a fňukala, že mi je blbě. Když mě viděla na druhý kontrole doktorka, chtěla mi hned napsat neschopenku. Tu jsem si ale vydala sama sobě už dávno. Obdivuju všechny ženský, který do toho musej ještě řešit zaměstnání a třeba netolerantního nadřízenýho.

Zánět průdušek jsem léčila tímhle stylem přes měsíc a zvýšenou teplotu jsem měla tři měsíce v kuse. Nepřekračovala ale 38, takže mě doktoři ujistili, že je to v pohodě a že je to zvyšující se hladinou těhotenskejch hormonů v těle. Paralen jsem si za celou dobu vzala jenom jednou kvůli ukrutný bolesti hlavy.

Myslela jsem, že napíšu alespoň nějaký články z cestování a doženu tyhle resty. Nemohla jsem ale bohužel koukat do počítače dýl, jak deset minut. Nemohla jsem si ani dlouho číst a koukat na televizi. Nejhorší na tom všem bylo to, že jsem nemohla pracovat. Tenhle průběh těhotenství bych opravdu nepřála žádný foodblogerce. A ani nikomu jinýmu samozřejmě. V době, kdy mi bylo špatně, mi hlavně chodilo nejvíc zpráv s paprikovou omáčkou na těstoviny, s borščem a podobně. Nemohla jsem to pak už ani otvírat. Celkově jsem musela Instagram kvůli jídlu a nechutenství omezit.

Když jsem pak u psychologa rozebírala, že nemůžu ani vidět zelený smoothie a věci, co jsem jedla v době, kdy mi začalo bejt špatně, krásně mi vysvětlil, čím to může bejt. Když totiž ženský dávno v dobách pravěku sbíraly různý bobule a potravu, občas se třeba něčím otrávily. Pamatovaly si pak, co to bylo a už to nikdy nesebraly. Moje paměť si tak nějak podobně zakódovala zelenou barvu, kimchi, paprikovou omáčku a boršč. Není to tím, že by mi tyhle věci udělaly špatně. Špatně mi dělaj těhotenstký hormony, ale hlava si to spojila s tím jídlem. Stačí proto přemluvit hlavu, abych to znovu ochutnala a zjistila tak, že mi po tom špatně vůbec není. Chce to ale čas.

Co mi pomáhalo na nevolnosti?

Upřímně mi ani jedna věc nepomohla se nevolností zbavit, ale spíš je trošku zmírnit. Jsou to vesměs doporučení, který najdete všude, ale i tak přidávám.

  1. Zázvorový lízátka nebo slabší čaj z čerstvýho zázvoru
  2. Studená neperlivá čistá voda a sem tam lok Vincentky
  3. Pečivo, piškoty, polomáčenky – přiznávám, že tohle je hodně individuální 😀
  4. Mít neustále něco k jídlu u sebe i u postele – budila jsem se často v noci a musela hned sníst pár piškotů nebo rohlík
  5. Jíst často a malý porce, aby nikdy nebyl hlad – ráno si dát třeba piškoty hned po probuzení
  6. Coca-cola – ta mi dělala extrémně dobře, ale jelikož se v těhotenství nedoporučuje, dala jsem si ji opravdu jen párkrát (Adam mi ji zakázal 😀 )
  7. Jíst cokoliv, na co máte chuť a není to nebezpečný – nejlépe bez výčitek
  8. Vývary!!!!!!
  9. Nechodit do lednice nebo u ní dejchat jenom pusou
  10. Mazat si nějakou příjemnou mastičku nebo vůni, kterou snesete, pod nos
  11. Hodně větrat a mít čerstvej vzduch
  12. Co nejvíc toho zaspat

Kde beru informace? 

Když neberu v potaz milion informací, který už mám ze zkušeností od dětí z rodiny a od svejch zkušenějších kamarádek, čtu si zatím jenom to nejnutnější. Zakázala jsem si cokoliv googlit, protože v těhostenství to je podle mě totální sebevražda. Na internetu hledám jenom neškodný věci typu – jakej prášek si můžu nebo nemůžu vzít. Celkově se prostě řídím tím, co mi říká moje tělo a intuice.

Hned na začátku těhotenství jsem si každopádně stáhla dvě aplikace do telefonu. Jedna se jmenuje Nutrimimi a druhá Těhotenství +. V Nutrimimi máte informace týden po týdnu a je super sledovat, co se ve vás děje. Je to naprosto neuvěřitelný a s každou další informací jsem si říkala (a doteď si to říkám), že to je opravdu zázrak. Během těch tří měsíců ženská vytvoří vlastně hotovýho človíčka, kterej pak už víceméně jenom roste a nabírá na váze. Nedivila jsem se proto tomu, že pořád jenom spím. Ta energie se soustředila prostě jinam. Informací je v aplikaci tak akorát a je to vždycky krásně a jasně sepsaný. Vždycky tam máte jak informaci o miminku a jeho vývoji, tak o tom, co se může a pravděpodobně bude dít vám. Mezi informacema o jednotlivých týdnech tam pak máte i spoustu dalších článků, který se hodí k danýmu týdnu. Jediný, co bych aplikaci vytkla, je neustálý zmiňování vyvážený a zdravý stravy. Hned vysvětlím.

Hodně často (vlastně skoro v každym textu) se píše o tom, že máte jíst vyváženou a zdravou stravu, protože tím nastavujete miminku do budoucna všechny jeho buňky atd. Nepochybuju o tom, že je to pravda a že je to strašně důležitý. Na druhou stranu jsem měla o to větší výčitky s každým piškotem nebo rohlíkem, co jsem snědla. Reálně jsem nemohla jíst luštěniny, ovoce a zeleninu, jak se tam radí a když to čtete, máte pocit, že trochu selháváte. Nenechte se tím proto moc ovlivnit a snažte se jíst to, co vám dělá dobře. Původně jsem nechtěla kromě kyseliny listový jíst jiný vitamíny, ale nakonec jsem se vzhledem k mojí šílený stravě rozhodla brát po dobu těch nevolností komplexní doplněk stravy, kterej mi doktorka dala. Jedla jsem ho ale opravdu jenom chvíli a teď už neberu nic.

Aplikace Těhotenství + má zase úžasnou animaci, ve který vidíte, jak miminko v danym týdnu vypadá. Je to ve 3D a můžete si tak obrázek krásně prohlídnout. Taky je tam vždycky krátký povídání o tom, co se zrovna děje a píše vám to přesně, jaký týden a den jste. V aplikaci taky vidíte, jak je miminko zrovna velký v porovnání s ovocem, zvířetem nebo nějakou sladkostí. Mimo jiný jsou tam taky dost zajímavý články. Upřímně nečtu všechny, ale pár mi jich přišlo super. Nejvíc mě zaujal ten o jídle v těhotenství. Byl o tom, že ve spoustě zemí světa jsou různý doporučení ohledně toho, co těhotná jíst může a nemůže. Nějak mi z toho vyšlo, že kdybych to spojila všechno dohromady, nemůžu absolutně nic. Proto je potřeba používat intuici, zdravej rozum a mít jistotu, že si vybíráte kvalitní jídla a místa k jídlu, kde nic nehrozí. Tuhle aplikaci jsem si stáhla v angličtině a během používání se objevila i česká verze. Většina je už česky, ale některý články jsou tam pořád v angličtině. To může někdo samozřejmě vnímat jako nevýhodu.

Shrnutí prvního trimestru

Musím říct, že jsem si to takhle nepředstavovala. Vždycky jsem si myslela, že ženský s tím vším trošku přeháněj. Nějak jsem si nepřipouštěla, že by to někdy v těhotenství mohl bejt můj případ. Bohužel byl. Výčitky ohledně stravy a neschopnosti pracovat mě přiváděly kolikrát až k úzkostem. Připadala jsem si naprosto neschopná a k ničemu. Navíc člověk pořád myslí na to, co se může stát. S každou cestou na záchod a křečí v břiše jsem se bála, jestli neuvidím na kalhotkách krev. S každým vyšetřením jsem se bála, že nebude bít srdíčko. Do toho ze mě byl nešťastnej i Adam, protože mi chtěl nějak ulevit, ale nebylo jak. Byla jsem jenom protivná a pořád říkala, že nic nechci a že je mi blbě. Takže mi akorát občas namazal rohlík, udělal čaj, jednou větral, podruhý topil, v nejhorších situacích mě fotil na Instax a občas mě politoval. Bohužel s tím chlap nic jinýho nezmůže. No taky to se mnou neměl jednoduchý. Asi ani nemusím zmiňovat, že chuť na sex byla v tomhle stavu naprosto na bodu mrazu.

Aby to celý nebylo ale jenom negativní, pokusím se to ukončit alespoň trošku pozitivně. Doktorka mi totiž říkala, že díky těm nevolnostem a nechutenství mám alespoň jistotu, že je všechno v nejlepším pořádku. To mě celou tu dobu udržovalo trošku klidnou.

Teď jsem momentálně v 16. týdnu těhotenství a je mi mnohem líp. Nevolnosti ustaly a mně to přijde strašně divný. Vlastně mě to děsí. Protože jak říkala paní doktorka, když je vám blbě, víte, že je všechno v pořádku. Teď mi blbě není, nic mě nebolí a kdybych neměla to břicho, vůbec si nepřipadám těhotná. Takže každou chvíli myslím na to, jestli je ta naše Fazole v pohodě a jestli dejchá. Snad se z toho nezlbázním…

O tom ale zase v příštím článku…uvidíme, co následující týdny přinesou…

K.

Připojuju jednu jedinou fotku, která krásně vystihuje můj první trimestr:D