Blogování, spolupráce a komerce:
K tomuhle tématu se chci vyjádřit už strašně dlouho, ale nějak pořád nevím, jak to uchopit. Moc se o tom totiž nemluví a přitom je toho všude kolem spousta. Kdo mě zná, tak ví, že jsem i v osobním životě upřímnej člověk a když se mi něco nelíbí, tak to řeknu. No a tak to říkám i teď, i když je to veřejně a je to takový tabu. Vím, že se mnou všichni nebudou souhlasit a vím, že se tenhle článek rozhodně nebude všem líbit. Jenže vzhledem k tomu, že blog se píše a dělá pro vás, pro čtenáře, máte podle mě nárok vědět, jak to vlastně chodí. Asi jsem divná, ale chci, abyste věděli, jakej na to mám názor a jak k tomu všemu přistupuju. Tenhle článek nemá nikoho poškodit a nemá na nikoho ukazovat. Cílem tohodle článku je upozornit na to, že pokud to takhle půjde dál, tak tenhle obor začne upadat stejně rychle, jak rychle vystřelil na vrchol. Bude to dlouhý, možná budu přeskakovat, možná to nebude ani dávat smysl, ale budu to psát tak, jak mi to bude probíhat v hlavě…
A protože se mi to bude psát líp, když budu uvádět příklady, tak budu používat jako příklad třeba spolupráci na sýr…Ať máme něco konkrétního…Takže…
Vy, co sledujete pravidelně blogerskou sféru, tak jste si určitě všimli, že na spoustě blogů se objevuje nějakým způsobem reklama. Buď formou recenze, soutěže, receptu, fotky nebo třeba videa. Reklama je nedílnou součástí světa kolem nás a patří nezpochybnitelně i k blogům. Nic proti ní nemám. Jenže není reklama jako reklama a o tom se budu snažit v tomhle článku psát.
Na prvním místě, když člověk začíná blogovat, si musí položit otázku, o čem chce psát a co tím chce lidem předat. Já chtěla a pořád chci psát o jídle, cestování a chci lidi inspirovat ke zdravějšímu životnímu stylu. Zároveň ale ne nijak fanaticky. Chci lidem předávat můj reálnej život, kde jím převážně zdravě, ale občas i nezdravě, kde piju smoothie, ale zároveň se umím i bavit a napít se. Když jsem si blog založila, neměla jsem absolutně tušení, co všechno mě s blogem čeká a ani ve snu by mě nenapadlo, že za to dostanu někdy nějaký ocenění nebo peníze. V dnešní době mi ale přijde, že si všichni zakládaj blog právě proto, že vidí, že se tím dá teoreticky uživit. A ano, dá a nejenom teoreticky. Ale začít blogovat s tímhle úmyslem je rovnou pro blog cesta do pekla.
Nevím, kdy přesně přišel ten zlom, ale v určitou chvíli nastal takzvanej blogerskej a youtuberskej boom a všechno je v týhle oblasti mnohem víc intenzivní, než kdy před tím. Zakládaj se agentury, vznikaj manažeři, marketingový kampaně jsou založený víc než kdy před tím na blogerech a youtuberech. Proč? Protože lidi blogerům věří a když to řekne bloger, tak to tak přece je. Na jednu stranu je to pro nás a naši práci strašně super, protože nám to otevírá dveře a nabízí spoustu možností, na druhou stranu to náš obor strašně ničí, protože spousta blogerek/blogerů s tím zájmem firem neumí moc dobře naložit.
Všimla jsem si, že dost firem bere blogery jenom jako chodící reklamy a přitom si neuvědomujou, jakou práci dá si fungující blog s věrnejma čtenářema vybudovat. Nevidí, že je za vším nespočet hodin práce, ale vidí jenom to číslo čtenářů (to číslo se mimochodem dá koupit, což je další věc, která se tu bohužel děje, ale o tom psát něco víc ani snad nemá cenu). Blogerky pak zas strašně snadno tuhle dřinu (pokud tu dřinu teda zrovna nemaj koupenou kvůli těm dalším penězům) prodaj, protože vidí zase jenom produkty zadarmo nebo v lepším případě honorář. Přijde mi, že spousta blogerek ztratila absolutně zájem o to tvořit kvalitní nekomerční obsah a soustředí se jenom na to, jak zaujmout další firmy. Jakoby už neuměly vytvořit obsah, kde by nebyl odkaz na nějakou reklamu. Je to vážně to, proč si založily blog? Je to pořád to, o čem chtěj lidem psát? Baví je psát komerční články plný superlativ jenom proto, že jim za to firma platí?
Mě tohle nebaví ani tvořit ani číst a sledovat. Musela jsem teda nejdřív dva takový články napsat, abych to zjistila, ale jsem za to ráda. Zjistila jsem totiž, že když píšu komerční článek, tak ho píšu třeba desetkrát dýl, než svůj klasickej příspěvek. A víte proč? Protože to pro mě není přirozený a já se snažim tam tu přirozenost dostat. Proto jsem se rozhodla tyhle spolupráce ukončit. Beru jenom spolupráce, u kterejch mi tohle jde samo a u kterejch nemusim desetkrát smazat příspěvek, protože to znělo moc komerčně. Když už tu spolupráci chci mít, tak si za ní musím stát, musím ji umět dobře prodat a musím si ji umět obhájit. Taky jsem si musela třeba jednou vyzkoušet jít někam do nový restaurace na voucher, abych věděla, že to dělat nemůžu. Ten voucher na jídlo vám totiž nějakým způsobem svazuje ruce a brání vám udělat negativní recenzi. Jak můžu napsat, že to jídlo bylo průměrný nebo né moc dobrý, když jsem ho dostala zadarmo? Proto vouchery do restaurací nepřijímám a takovou spolupráci bych přijala jenom v případě, že bych v restauraci už byla a věděla bych, že mi tam chutnalo.
Dává mi například smysl, když má fashion blogerka spolupráci s několika značkama oblečení a předává tak čtenářům inspiraci o tom, jak jednotlivý kousky zkombinovat. Dává mi smysl, když beauty blogerka má spolupráci s kosmetickejma značkama a radí, jak se konkretníma produktama nalíčit. Dává mi smysl, když food blogerka má spolupráci třeba na obchod s potravinama a radí, co si z těch potravin uvařit. Ale nedává mi smysl, když beauty blogerka začne dělat reklamu na sýr. Obecně by ta daná spolupráce měla podpořit obsah blogu a neměla by bejt úplně mimo, což občas je a snažím se na to právě tímhle upozornit. Třeba u sportovců a umělců je to trošku jiný, protože oni prodávaj většinou svůj obličej, ale blogeři jsou tu od toho, aby přinášeli objektivní obsah a inspiraci ze svýho odvětví. A pokud beauty blogerka chce dělat reklamu na sýr, protože za to dostane dobře zaplaceno, tak dobře. Ale ať je to na úrovni a ať to dává smysl. Ať to prosím není boj o to, kam to co nejpřirozeněji nacpat, aby si toho lidi zas tolik nevšimli. Vždyť když už se jednou pustím do nějaký spolupráce, tak jí musím dělat s hrdostí, ne?
A jaký konkrétní reklamy mi teda v týhle oblasti nejvíc vadí? Rozhodně jsou to hromadný kampaně a dost často jednorázový barterový spolupráce typu – pošleme blogerům balíčky se sýrama a uvidíme, kdo nám s tím něco vymyslí. Nedá se to teda takhle hodit do jednoho pytle, protože když se třeba dělá kampaň za dobrou věc (Avon pochod), tak je to určitě správná cesta. Výjimečně vám někdo pošle i fakt super produkt, ale ve většině případů je to opak. Dost často se teď stává, že si firma vybere několik blogerů do kampaně třeba na sýr. Kampaň začne ve stejnou chvíli a pak se všude měsíc objevujou jenom sýry od daný firmy. Každá blogerka najednou naprosto zbožňuje zrovna tenhle sýr. Chápu, že tohle třeba ostatní nevidí, protože nesledujou tolik různejch blogerů, ale já jich sleduju dost, abych měla přehled. No a úplně to bije do očí. Když tyhle kampaně začnou, tak mám plnej Instagram a plnej Snapchat jenom jednoho sýru. Nevím, jak moc tohle zabírá na vás, ale na mě to má naprosto opačnej efekt. Začnu na ten sýr mít averzi. Blogerky z toho mají peníze, firmy reklamu, ale pořád nevidím ten přínos pro čtenáře. Vytrácí se z toho ta původní inspirace pro vás. Říkám si, proč to musí dělat deset lidí najednou? Já se třeba hned na začátku spolupráce s nějakou firmou ptám nejdřív sama sebe, jestli chci takovej produkt lidem doporučit. Pak se ptám přímo firmy, kolik blogerek a jaké konkrétní budou spolupráci dělat, abych si dokázala představit, jak ta kampaň bude vypadat a probíhat. Neptám se první na peníze, protože věřím, že ty dokážou ve spoustě případů člověka zlomit. Já osobně chci dělat originální obsah a ten blogerka nemůže dělat, když ten samej obsah bude tvořit deset dalších lidí.
Za ty dva roky, co blog dělám, už mi přišlo neskutečný množství nabídek na nejrůznější spolupráce. Chodí mi spolupráce, který se absolutně netýkaj mýho blogu. Chodí mi nabídky, ve kterejch je nabídka určená jinýmu blogu, protože odesílatel zapomněl změnit název blogu, než to odeslal. Chodí mi nabídky typu – pošleme vám sýr (sýr v hodnotě například 50 Kč) a vyfoťte nám ho na Instagram. Chodí mi nabídky, kde mi lidi oznamujou, co mám dělat a vlastně se mě ani neptaj, jestli spolupracovat chci. Veganům chodí nabídky se spoluprací na maso a živočišný produkty. Chyba je tak trošku i na straně těch firem, že nemají zájem, aby jejich reklama byla na úrovni a dávala smysl. Na druhou stranu chodí (bohužel málo) i nabídky, který dávaj smysl i mně, jako blogerce a to mi dává naději, že přece jenom to tady v tom oboru není úplně ztracený.
Takže abych nebyla, co se týče spolupráce, jenom negativní, chci zmínit i jejich výhody. Některý firmy totiž nabízej i služby nebo produkty, díky kterejm se můžeme jako blogeři posouvat dál. Pokud nás totiž osloví firma, která nám nabídne lepší techniku, kurzy, smysluplný produkty nebo vybavení, je to pro nás velká příležitost, jak se zase trošku zlepšit a jak pro vás tvořit zajímavej obsah. Když je vám pak nabídnuta možnost spojit se s vaším oblíbeným produktem, na základě vašich předchozích zkušeností, tak vám to taky udělá radost.
A proč tohle všechno píšu? Nelíbí se mi, že se z blogů stává jedna velká reklama o ničem a chci otevřít trošku oči jak blogerkám a blogerům, tak čtenářům. Je skvělý mít blog a je skvělý mít tu možnost se tím živit, ale je to potřeba dělat trošku s hrdostí, s rozmyslem a chce to držet se tý původní myšlenky, kvůli který jsme to všechno začali dělat. Nikdo z nás to přece nezačal dělat kvůli krabičce sýrů zadarmo…Nebo aspoň v to teda doufám!
Na závěr přeju upřímně všem blogerkám, blogerům, youtuberkám a youtuberům hodně úspěchů a hlavně hodně kvalitního obsahu.
K.
PS1: Pod článkem můžete vidět můj aktuální seznam spoluprací …
PS2: Doufám, že jsem do toho seznamu nezapomněla něco napsat, abych tady neměla tunu komentářů, jak lžu:D
PS3: Omluvte případný chyby, hlavně teda čárky, ty mi dělaly vždycky problém:D
PS4: Dejte mi do komentářů vědět, jak se na tohle díváte vy..
Moje současná spolupráce:
Vodka Amundsen
Spolupráci jsem vzala ze tří důvodů. Prvním důvodem bylo to, že jsem mohla bejt kreativní a obsah si vytvářet sama, aniž by mě kdokoliv dirigoval. Druhým důvodem bylo finanční ohodnocení, díky kterýmu jsem se mohla začít blogem živit. Třetím důvodem byl fakt, že jsem kampaň dělala jenom já. Kampaň v červenci končí. Byla to moje první spolupráce a dost mě toho naučila. Děkuju za ni.
Home Office Bistro a Fruitisimo
Do bistra jsem chodila pravidelně pracovat a na základě fotek z Instagramu mě bistro oslovilo. Tenhle přístup se mi líbí a tak jsem souhlasila se spoluprací. V bistru se mi dobře pracuje a maj moc dobrej Chia puding:)
Bubbleology
Spolupráce mi byla opět nabídnuta na základě fotky s jejich produktem. Než jsem tuhle spolupráci vzala, dohodla jsem se s firmou, že budu zveřejňovat jenom Fit Tea edici, tedy zelený čaj s tapiokou, protože jsou na mě ostatní drinky moc sladký.
Martinus.cz
Firma mě oslovila s tím, že bych pro ně psala recenze na kuchařky. Dlouho jsem chtěla založit podobnou rubriku na blogu, tak jsem souhlasila. Jedná se o nárazovou spolupráci, když vyjde nějaká zajímavá kuchařka. Spolupráci jsem přijala hlavně na základě toho, že si tím vytvářím obsah i k sobě na blog, baví mě recenze psát a hlavně studovat nový kuchařky.
Weber
Od firmy jsem dostala malý plynový gril. Weber je hodně kvalitní firma, za kterou nejde nestát.
Z vybavení jsem pak ještě dostala odšťavňovač od značky Philips (za účast v pořadu) a kontaktní gril Russell Hobbs.
Foťák mám od značky Olympus, ale spolupráci s touto značkou nemám. Foťák jsem si od nich se slevou sama odkoupila.
Pak jsem často zvaná na různý tiskovky a akce, ale účast vždycky dobře zvažuju. Většinou chodím na ty, kde se vaří a můžu se tam něco novýho dozvědět nebo zažít. Třeba teď naposledy to byl workshop s Karolínou Kamberskou pro značku Fino, kde jsem se naučila skvělý recept na Tabouleh!
Za deset dní pak jedu s Easy Jet na bloggers gurmánskej trip do Itálie (Neapol). Budeme ochutnávat, sbírat inspiraci a pak pro vás připravovat nějaký skvělý italský recepty!
Momentálně žádný jiný spolupráce nemám a všechno, co vidíte na Instagramu, je z mojí vlastní iniciativy.