Kateřina Lustigová - blogerka roku
#AdekSKatlouVJaponsku, 1.díl

Jak nás napadlo Japonsko, jaký byly naše výdaje před odjezdem a co si bereme s sebou

Jak jsme si zvolili destinaci

Hned jak jsme se vrátili z jihovýchodní Asie (jeli jsme přes dva měsíce dlouhou cestu přes Vietnam, Kambodžu, Thajsko, Malajsii, Singapur a Bali), tak jsme věděli, že nutně potřebujeme poznat ještě další země. Na celý cestě jsme se cejtili neskutečně šťastný a svobodný, poznali jsme spoustu novejch lidí, kultur, chutí a možná taky trochu víc sami sebe. Cestování je bezpochyby ta nejvíc obohacující věc. Ne nadarmo se říká, že cestování je jedna z mála věcí, za kterou zaplatíš a udělá tě bohatším. Jenže samozřejmě v cestování hrajou největší roli finance a taky čas. Buď má člověk čas a nemá peníze nebo naopak. I my s obojím samozřejmě bojujeme, takže nešlo vyrazit jen tak hned znova pryč. Předchozí cesta nás vyšla něco kolem 240.000 Kč pro dva se vším všudy a chvíli pak trvá, než podobný peníze dva lidi našetří znova. Ta chvíle trvala přesně dva roky a já nemůžu uvěřit tomu, že je tady zase ten moment, kdy víme, že nás čeká něco skvělýho.

Důležitá pro nás byla hlavně destinace a chvíli nám trvalo, než jsme se shodli na ideální cestě. Člověk musí brát v potaz strašně moc věcí. Pro mě samozřejmě hraje největší roli, jaký je tam jídlo, ale je tam spousta dalších faktorů. Japonsko bylo náš sen už dlouho, ale pojďme si to říct upřímně, je tam na velký cestování dost draho. Hlavně teda doprava a ubytování. A právě kvůli tomu bude tahle cesta o půlku kratší než ta předchozí. Původně jsme měli o naší trase trošku vtipnou představu, jak pojedeme zas na dva měsíce přes Čínu do Japonska, Koreje, na Taiwan a pak poznávat ostrovy na Filipíny. Když jsem ale začala počítat zhruba dopravu a ubytování, bylo mi jasný, že budeme muset něco vyškrtnout. Vyřadili jsme proto Čínu a Taiwan a zbyla nám trasa přes Koreu do Japonska a pak na Filipíny. Tahle trasa platila skoro do tý doby, co jsme kupovali letenky, ale pak jsme začali číst různý články o tom, jak je to na Filipínách teď docela vyhrocený a nějak jsme věděli, že i když by se nám tam s největší pravděpodobností nic nestalo, nebyli bysme tam tak v klidu. Výsledná trasa proto skončila teda u Japonska, Koreje a místo Filipín jsme zvolili Okinawu, která je od Filipín kousek, ale je pořád součástí Japonska. Celej výlet bude trvat 38 dní a ani slovy neumím popsat, jak moc se těším.

Výdaje před odjezdem

Největším výdajem před odjezdem by se mohly zdát letenky, ale co se týče Japonska, není to tak úplně pravda. Na letenky jsem klasicky koukala už dlouho a sledovala jsem je přes nejrůznější aplikace a servery. Ceny se nijak dramaticky neměnily a tak jsme se rozhodli je koupit na začátku ledna. Letenky jsme našli přes server Skyscanner.cz, ale nakonec jsme je kupovali přímo na stránkách Emirates.cz. Je mi jasný, co vás hned napadne. Emirates jsou drahý, určitě šly sehnat levnější letenky. Ale věřte tomu nebo ne, v tu chvíli tohle byly druhý nejlevnější letenky ze všech. Nejlevnější byly od Turkish Airlines, ale nelíbily se nám tam delší přestupy. S Emirates to nevyšlo zas o tolik dráž, letíme z Prahy do Dubaje, tam máme kolem dvou hodin na přestup a pak letíme přímo do Tokia. Navíc všechny lety jsou Airbusem A380-800 (největší dopravní letadlo světa a zároveň jediný letadlo, ve kterym jsem se nebála letět), takže naše volba byla jasná. Celková cena zpátečních letenek z Prahy do Tokia byla 32.678 Kč, což je 16.339 Kč na osobu. Cena je včetně 30 kg zavazadla a musím říct, že jsem z těch letenek nadšená. Vím, že bejvaj dost často akce na letenky a daj se pak sehnat třeba i za 8.000 Kč, ale tyhle akce nejsou moc na to, když máte pevně danej termín, kdy můžete odjet. Přece jenom Adam se musí už na květen vrátit do práce, protože mu začíná sezóna a já taky, protože budu mít spoustu práce s focením kuchařky.

Letenky bysme teda měli. Další hodně důležitou věcí, co je potřeba si zařídit před odjezdem do Japonska, je Japan Rail Pass. Teda není to zas tak důležitý, když letíte jenom na jedno místo a nechcete cestovat vlakama. Pokud ale jedete poznávat celý Japonsko, jako my, tak je to prostě nutnost. Kdybyste si totiž měli pak platit jednotlivý lístky na vlak přímo v Japonsku, vyšla by vás celá dovolená klidně o několik desítek tisíc dráž. Japan Rail Pass je lístek na vlak, kterej si koupíte na období buď 7,14 nebo 21 po sobě jdoucích dnů. Výhodou tohodle lístku je, že se fakt mnohonásobně vyplatí oproti normálním cenám. Jde objednat ale pouze v případě, že jedete do Japonska na turistický 90 denní vízum a objednáváte ho z území mimo Japonsko. Když píšu, že se vyplatí, tak to ale rozhodně neznamená, že je to nějaká levná sranda. Navíc my víme, že budeme potřebovat tyhle jízdenky dvě. Jednu na 14 dní a pak jednu na 7 dní. Nebudeme totiž po Japonsku cestovat 21 dní v kuse, ale budeme přejíždět i do tý Koreje. Rail Pass na jednu osobu na 7 dní stojí 233 euro a ten na 14 dní 373 euro. Pokud byste chtěli jezdit 21 dní v kuse, vyplatí se to samozřejmě nejvíc, protože ten stojí 482 euro. Dohromady teda platíme 1224 euro (necelejch 34.000 Kč), protože 12 euro je tam ještě poplatek za dopravu. Po zaplacení vám přijdou vouchery do dvou dnů domů kurýrem, což je neskutečný. Japan Rail Pass jsme kupovali přes stránku Japan-Rail-Pass.com a ceny se můžou každej den o pár euro lišit. Když to teda shrnu, tak jenom za letenky a jízdenky na vlak jsme dali necelejch 67.000 Kč. Důležitý je ale taky říct, že ta jízdenka na vlak platí po celym Japonsku na většinu spojů a navíc jsou to nejrychlejší vlaky na světě. Takže ta cena je hlavně za to, že se mezi velkejma městama dopravíte za minimum času. No, tak to by bylo k těm největším výdajům před cestou. Když teda nepočítám fakt, že musíme zaplatit dva nájmy hned po sobě.

Co si bereme s sebou

Jelikož budeme hodně přejíždět, rozhodně se nehodí si s sebou vzít kufr. Bereme si proto každej svojí krosnu. Do tý rozhodně doporučuju koupit cestovní tašky/organizéry z Ikea, protože bez nich se z toho vybalování a následnýho balení každej den zblázníte. Měli jsme je s sebou už dva roky zpátky na minulý cestě a byla to asi nejpraktičtější věc na naší cestě. Další nutností je cestovní body belt. Je to taková malá placatá ledvinka, kterou klidně schováte pod triko nebo do kalhot. Chápu, že né každýmu to může vyhovovat, ale za mě je to rozhodně věc, která mi na cestách dodává jistotu, že mám doklady a peníze v bezpečí. Každej z nás má jeden a máme v nich pasy, platební karty a každej půlku hotovosti. Nezbytnou výbavou na takovýhle cestování je taky externí nabíječka. Máme tu na dvě USB s kapacitou 10 000 mAh. Nabijeme z toho přibližně tak 3x mobil. Existujou ale samozřejmě i nabíječky s větší kapacitou, takže si můžete vybrat tu ideální podle vašich potřeb (pozor – do příručního zavazadla si můžete vzít externí nabíječku jen o určitý kapacitě). Nezbytností je taky redukce, protože každá země má trošku jiný zásuvky. Zároveň je taky super s sebou mít nějakou rozdvojku, protože často potřebujete nabíjet víc zařízení najednou a k dispozici je jenom jedna zásuvka. Vždycky jsme si brali klasickou rozdvojku a půjčenou redukci, ale na doporučení Veronica Leroy jsme tentokrát pořídili takovej set na cestování, kterej se jmenuje Power Cube. Koupili jsme ho v sadě s několika druhama redukce. Samozřejmě s sebou taky bereme malej počítač, abysme mohli přehrávat fotky na externí disk (ten je na delších cestách nezbytnost-doporučuju velkou kapacitu). K tomu je taky potřeba koupit čtečku karet, aby to přehrávání fotek netrvalo věčnost. Náš malej počítač má totiž čtečku jenom na malý karty a přes kabel to vždycky trvá strašně dlouho. Poslední takový hlavní doporučení, co se týče naší výbavy, je nějakej zámeček. My si ho dáváme i na batoh, aby nám do něj nikdo nemohl vlízt na ulici nebo v metru. Pak se taky samozřejmě hodí na různý skříňky, když spíte někde v hostelu.

Ostatní věci jsou pak hodně individuální podle toho, kam letíte. My si musíme zabalit bohužel na všechny druhy počasí, takže ten výběr je trošku složitější, ale v každym případě doporučuju co nejmíň věcí. Minule jsem se přesvědčila, že člověk stejně chodí nejradši v jedněch botech, kraťasech a kalhotech a jediný co potřebuje, je spodní prádlo a trička. Ale i to se tam dá za pár korun vyprat v prádelnách nebo v umyvadle. Určitě doporučuju vzít si s sebou teplý oblečení do letadla. Já si beru zimní čepici, teplou obří mikinu a dlouhý ponožky, protože letíme dohromady 16 hodin a po zpátečním letu z Bali, kdy mi nestačily ani dvě deky a jejich ponožky, to nehodlám podcenit. Taky je do letadla pro mě nezbytnost nějakej balzám na pusu, protože z toho vzduchu mam vždycky strašně popraskaný rty. Na krosny pak doporučuju koupit nepromokavý obaly. Občas jsou součástí krosny, ale pokud ne, tak věřte, že se vám budou hodit. A to nejenom, když bude pršet, ale jsou praktický i z toho důvodu, že vám do nich nikdo nemůže vlézt a navíc prodlužujete celkově krosně životnost. Po zemi totiž válíte ten obal a ne samotnou krosnu.

Z elektroniky si bereme s sebou GoPro Hero 4 Silver, foťák Olympus OMD-EM10 s různýma objektivama (děkuju moc za půjčení dvou objektivů Olympusu♥), čtečku karet, externí disk, malej počítač, externí nabíječku a pak ještě nabíječky na to všechno samozřejmě. Elektroniku pak nosíme pořád s sebou v batohu a krosny necháváme na pokojích.

Očkování, pojištění a vízum

Hodně častý otázky jsou pak ještě vždycky na tyhle tři věci. Co se týče očkování, tak do našich destinací nejsou žádný povinný. Očkování jsme proto vynechali, ale z minula nám ještě funguje očkování na břišní tyfus. Do Japonska a Jižní Koreje nejsou potřeba víza, pokud neplánujete v každý zemi pobyt delší, než je 90 dní od vstupu do země. Pojištění mám pořád stejný už dva roky od minulý dovolený. Za 80 Kč měsíčně jsem zařídila pojištění pro mě i Adama s absolutně super podmínkama u Český spořitelny ke kartě. K tomu jsem nastavila balíček, kde jsou výběry z bankomatu po celym světě za 30 Kč. Pojištění ke kartě mi nikdy nepřišlo moc důvěryhodný, ale stejný podmínky a plnění (to znamená dostatečný do našich destinací a s našim plánem) nám nabídly klasický pojišťovny za šílený peníze.

Nevím, jestli jsem na něco nezapomněla, ale myslím, že jako úvod do naší cesty by to mohlo stačit. Kdyby vás cokoliv zajímalo, můžete psát do komentářů a pokusím se průběžně odpovídat.

Jinak mám v plánu psát deníčky přímo v Japonsku, tak uvidíme, jestli to je jenom bláhová představa nebo to vážně vyjde!

PS: Na tý fotce nejsou cigára, ale kapesníčky jo..jenom, aby bylo jasno:D

K.