#AdekSKatlouVJaponsku, 6.díl
První procházka Kyotem, chrám Kiyomizu-dera, skvělý sashimi na Nishiki marketu, šílenství jménem Bamboo forest a skvělý večerní grilování!
4.4.2017
Ráno vstáváme kolem osmý a jdeme se oba dva vysprchovat. Nejdřív teda musíme vybalit všechno z krosny, pak si nechat jenom to potřebný a zbytek dát zpátky. Já si nechávám venku skoro všechno a budu to mít na svý palandičce u nohou, abych to nemusela pořád vybalovat. To je totiž největší vopruz. Sprchy jsou tu neskutečně čistý a záchody maj klasicky vyhřívaný prkýnka a tisíc dalších funkcí. Třeba si můžete pustit zvuk tekoucí vody nahlas, aby vás nikdo neslyšel nebo si můžete nechat umejt zadek. Nic neni problém. Po celkový očistě vyrážíme do Kyota. Nemáme žádnej plán, takže ho řešíme ve vlaku, kterej s dvouma přestupama jede z Osaky necelou hodinu. Shodujeme se, že začneme v Kiyomizu-dera Temple. V jednom z nejznámějších chrámů tady. Cestou k němu jdeme ulicí, ve který se prodává jenom japonský tradiční nádobí. Líbí se mi úplně všechno a přijde mi to jako provokace. Nejradši bych si koupila všechno, ale nedokážu si představit, že by to přežilo dalších 30 dní v krosně. Budu doufat, že v Tokiu taky něco ještě seženu.
Hlavní chrám je na kopci a jdeme k němu kolem obrovskýho hřbitova a několika menších chrámů. Jdeme podle mě nějakou speciální cestou, protože s náma skoro nikdo nejde a když tam přijdeme, je tam asi milion lidí. Evidentně jsme nešli uplně hlavním tahem. Kiyomizu-dera je dlouhodobě v rekonstrukci, ale i to lešení je zážitek. Je totiž celý ze dřeva. Celej komplex je celkem rozsáhlej a najdete v něm několik krásnejch japonskejch věží a chrámů. Je tam taky nádhernej výhled na město, takže doporučuju určitě nevynechat. Sice je tam milion lidí, ale stojí to za to vidět. Děláme spoustu fotek a pak vyrážíme směrem k trhu Nishiki na oběd. Je to první trh, na kterej vůbec jdeme. Na naší minulý cestě jsem byla zvyklá, že byly trhy skoro všude na každym kroku, ale tady to tak uplně není. Tenhle trh je v centru Kyota a vede skrz několik ulic. Maj tu spoustu ryb a jejich smaženejch specialit. Ochutnáváme smaženej lopuch, krevetu v těstíčku a cibulovej koláček. Všechno dobrý, ale to smažený mě prostě moc nebere.
Procházíme dál a fascinuje mě, že maj všude nakrájený sashimi v krabičkách, k tomu wasabi a kousek citrónu. Nakonec jdu pro sashimi na špejli. Vybírám marinovanýho lososa s bylinkama a tuňáka naloženýho v sojovce a v sezamu. Paní mi dává sashimi spolu s wasabi a trochou sojovky na tácek a zakápne mi ho citrónem. Platím za dva kousky 500¥. Cestou k tomu kupuju rýži. Všude ji tu sežente zabalenou v takovejch trojúhelníčkách s různejma příchutěma. Beru jednu klasickou a druhou s červenejma fazolema. Jako dezert chci ještě zkusit jejich tradiční mochi, což je takovej bochánek z rejžovýho těsta, kterej se podává vychlazenej a má různý náplně. Vybírám opečenej s fazolovou náplní. Bereme všechno, co jsem vybrala a jdeme si s tím někam sednout na ulici před trh. Všechno je naprosto výborný. Nikdy bych neřekla, že budu jíst takovýhle kusy syrový ryby. Uplně se to rozplývá na jazyku. Je to fakt výborný. Stejně tak mochi. Myslela jsem si, že to Adamovi nebude chutnat, ale říká, že je to skvělý. Nemaj to totiž tak přeslazený.
Po obědě vyrážíme do Bamboo forestu, naší dnešní poslední zastávky. Přejíždíme klasicky vlakem a jak už je zvykem, zase na něj běžíme. Málokdy se nám stane, že na vlak čekáme, spíš naopak. Jinak je super, že nám na velkou většinu spojů platí náš JR pass a my ho tak vždycky jenom ukážeme u okýnka a jdeme. Podle mě každej, kdo byl v Japonsku, má z Bamboo forestu fotku a podle toho to tam taky vypadá. Je tam milion lidí a to mě vždycky trošku otráví. Když ale člověk jenom stojí a kouká nahoru, je to fakt krása. Děláme pár fotek a pak chceme samozřejmě zachytit ten moment, jak jste v bamboo forestu jakože bez lidí. Fakt by mě zajímalo, jak dlouho na ten moment ostatní čekali, protože nám to trvalo hodinu a stejně jsem ty lidi musela překrejvat na fotce tělem. Je to skoro nemožný a fakt to chce trpělivost, ale výsledek podle mě stojí za to.
Vyčerpaný z náročný fotící mise se vracíme do naší noclehárničky. Necháváme tam věci a jdeme se někam v okolí navečeřet. Jelikož to není turistická oblast, tak absolutně netušíme, co kde nabízej. Všechno je v japonštině, takže jenom znaky. Máme sice tu aplikaci, jak vám to načte znaky a přeloží, ale to trvá sto hodin a stejně to většinou řekne nějakej nesmysl. Jdeme proto podle neskutečný vůně, co vychází z jedný rohový restaurace. Vidíme, že se vevnitř griluje, takže to nemůže bejt špatný.
Jdeme dovnitř a všude samí Japonci. Ani jeden turista. Je to super, ale na druhou stranu podle toho vypadá i to menu. Jenom znaky. A jelikož na ceduli nad kuchyní vidím, že nabízej i srnčí a koňský maso, nerada bych si objednala to. Obsluha anglicky neumí kromě slova onion nic, takže jedeme klasickou znakovou řeč. Ukazujeme na ceduli s krávou, že chceme to a ona nám ukazuje jaký maj části. Jednoznačně nechci jazyk a pak je mi to asi fuk. Adam v průvodci našel frázi, ať nám slečna něco doporučí, tak jsme to nechali na ní. Je z toho dost nervózní evidentně, ale nakonec se nějak dohodneme. Objednáváme si ještě nějakou zeleninu, rýži a pivo a doufáme, že to maso, co nám vybrala, bude dobrý. Jídlo nám nosí postupně a když donese poslední část, zapaluje nám i gril. Všechno vypadá nádherně a v jedný z mističek máme vejce. Netušíme s Adamem k čemu to je, ani jestli je to uvařený nebo syrový. Na gril dáváme zeleninu a pak postupně i kousky masa. Voláme ještě servírku a snažíme se pochopit, co s tím vejcem. Říká nám název toho jídla, ale pořád nechápeme, co se dělá s tím vajíčkem. Dávám do vyhledávače “How to eat Sukiyaki” a konečně chápeme. Vajíčko je syrový a rozšlehá se v mističce. V syrovym vajíčku pak namáčíte opečený maso. Zní to dost zvláštně, ale je to naprosto vynikajicí. Druhý maso se namáčí do sojovky. Všechno chutná naprosto skvěle. I rýže je dobrá jen tak samotná. V kombinaci s vychlazenym pivem je to fakt skvělej večer. Spokojený odcházíme zpátky na palandy a jdeme spát. Opět jsme dneska nachodili asi 15 km a každej večer padáme do postele naprosto vyčerpaný. Zejtra pojedeme druhý kolo v Kyotu, tak jsem zvědavá, co zas uvidíme pěknýho.
DNEŠNÍ ÚTRATA: 7601¥
K
